Inkretinová-terapie zaměřená na glukagonový-receptor podobný peptidu-1 (GLP-1) se ukázala jako základní strategie léčby diabetu 2. typu a obezity. Od monoagonistů (jako je semaglutid) po duální agonisty (jako je tirzepatid), každé významné zvýšení terapeutické účinnosti bylo doprovázeno rozšířením základních mechanismů účinku.
Retatrutide-první trojitý agonista na světě zaměřený na receptory GLP-1, glukózo-dependentního inzulínotropního polypeptidu (GIP) a glukagonu (GCG)-představuje nejnovější hranici výzkumu v této oblasti. Agonismus receptoru GLP-1 zvyšuje sekreci inzulínu, moduluje sekreci glukagonu, zpomaluje vyprazdňování žaludku a zesiluje signály sytosti; Agonismus receptoru GIP zvyšuje sekreci inzulinu{10}}závislou na glukóze, snižuje příjem potravy a reguluje metabolismus lipidů; zatímco agonismus receptoru GCG zvyšuje výdej energie, podporuje lipolýzu, inhibuje lipogenezi a zvyšuje sekreci inzulínu (s jeho přirozeným hyperglykemickým účinkem, který je vyvážen působením GLP-1 a GIP). Tyto tři složky, které působí synergicky, teoreticky generují aditivní nebo synergické účinky napříč mnoha fyziologickými doménami – včetně centrální regulace chuti k jídlu, periferního energetického výdeje a jaterního metabolismu glukózy a lipidů – a tím poskytují racionální farmakologické vysvětlení pozorované terapeutické účinnosti, která převyšuje účinnost léků předchozí generace.